Pracovní řád nebo příručka pro přežití

Titulní strana Manual De Sovrevivencia společnosti Semco. Příručka je dostupná na webu společnosti v PDF, ale portugalsky.

Před několik lety v Chorvatsku mi kamarádka ráno vyprávěla, že když se večer vzbudila, lezl po ní nějaký ráček, kterého přítel odhodil pryč a pak jej už nenašli. Bylo mi divné, co by dělal rak v bungalovu daleko od vody. Na mé pochyby o rakovi, kolegyně svolila ke spekulaci, že by to mohl být i krab. Otevřel jsem proto Wisemanovu SAS příručku jak přežít, bez které neopouštím zemi. Na straně 460 v kapitole Nebezpeční živočichové jsem jí ukázal obrázek škorpiona a náš rak byl na světě. Současně v příručce bylo uvedeno, že ve středomoří nejsou škorpioni nebezpeční.

Na tuto příhodu jsem si vzpomněl při četbě Semlerovi knihy Maverick. V Semco nemají pracovní řád, ale pouze zábavnou příručku přežití: [SEMLER 1993, p. 3-4]

Jedna z prvních věcí, které jsem v Semco udělal bylo vyhození pravidel. Většina firem má procesní bible. Některé vypadají jako Encyklopedie Britanica. Kdo je potřebuje? Zrazují od odvahy a svádí k pohodlné konformitě. V Semco se vyhýbáme řádům a snažíme se nechat hlavy zaměstnanců otevřené. Že je náš pracovní řád k ničemu jsem zjistil po provedení malého testu, kdy jsem do něj přidal několik dodatečných stran. Požádal jsem několik manažerů, aby si novou část přečetli a uvedli na ni svůj názor. Téměř všichni uvedli, že je to "fine" (fajné, překlad autora). Háček byl v tom, že jsem sešil strany k sobě tak, že je nebylo možné číst, aniž by se musela vazba rozdělat. Úsměvné bylo, že tuto skutečnost nikdo nezmínil. Dnes nový zaměstnanec v Semco nedostane více než 20 stránkový manuál pro přežití. Má hodně obrázků a málo slov. Hlavní myšlenka zní: používejte selský rozum.

LightBlue má taky svůj pracovní řád, ale nachází se asi rok ve verzi 0. Snažil jsem se inspirovat v řádech ostatních firem, ale vždy to je pouze převyprávěný zákoník práce a směrnice BOZP a PO. Samotný nedokončený řád má téměř 50 stran. Momentálně končí před podpisovým řádem. Když se zamyslím co je potřeba z pracovního řádu, tak je to hlavně check list - přijetí nového zaměstnance, tedy co musí všechno udělat nový zaměstnanec před nástupem do práce. A dále pak několik pravidel k firemním vozidlům a mobilním telefonům. Vlastně další check list.

Listoval jsem Semlerovým MANUAL DE SOBREVIVENCIA a zjistil, že je to přesně to co potřebuje i LightBlue. Jen heslo bych rozšířil na: Chovejte se v práci stejně tak, jak doma přistupujete ke své rodině a věcem.

zdroje:
Semler, R. MAVERICK: The Success Sotry Behind the World's Most Unusual Workplace. Business Plus, New York, 1993. ISBN 978-0-446-67055-5.
Wiseman, J. SAS: Příručka jak přežít. Svojtka&Co., Praha, 1999. ISBN 80-7237-280-7.

Spotřebitelské soutěže

Spotřebitelské soutěže, kde figuruje náhoda při výběru výherce, v současnosti podléhají Zákonu o loteriích a jiných podobných hrách (zákon č. 202/1990 Sb.), který je také specifikuje:

• jde o soutěže, ankety a jiné akce o ceny, při nichž se provozovatel zavazuje vyplatit účastníkům určeným slosováním nebo jiným náhodným výběrem nepeněžité výhry, jejichž souhrn nepřesáhne za jeden kalendářní rok částku 200.000 Kč a hodnota jednotlivé výhry nepřesáhne částku 20.000 Kč
• jsou charakterizovány podmínkou zakoupení určitého zboží, služby nebo jiného produktu a doložení tohoto nákupu provozovateli nebo uzavření smluvního vztahu s poskytovatelem zboží, služby nebo jiného produktu nebo účast na propagační či reklamní akci poskytovatele anebo provozovatele, a to i nepřímo prostřednictvím jiné osoby
• podléhají oznamovací povinnosti místně příslušnému finančnímu úřadu, nepodléhají však na rozdíl od loterií povolení

Daňový pohled na soutěže

Pořádání spotřebitelských soutěží podléhá oznamovací povinnosti vůči místně příslušnému správci daně provozovatelem této soutěže - lhůta pro oznámení těchto akcí je stanovena na 15 dní před jejich zahájením. Pořádání soutěží je jednoznačně možné posuzovat jako daňově uznatelný náklad. Výhra ze soutěže podléhá na straně výherce (fyzické osoby) dani z příjmů jako tzv. ostatní příjem. Sazba daně v roce 2009 činí 12,5 %. Pokud hodnota výhry nepřekročí částku 10 000 Kč, je od daně osvobozena.

Herní koncepty, na které se nevztahuje loterijní zákon:

• vědomostní soutěže
• kreativní soutěže
• rychlostní a výkonové soutěže
• soutěže s předem stanoveným pořadím
• soutěže typu „každý vyhrává"
  

PŘEDMĚT: Nejdůležitější součást e-mailu

Asi nic nedokáže více znesnadnit práci s e-mailem jako je e-mail, u kterého svítí no subject (bez předmětu). Ještě daleko obludnější variantou je použití e-mailu místo FTP, jedinou informací v takovém e-mailu je soubor, který obsahuje v příloze. Jedná se o chybu zejména nepříliš zkušených uživatelů e-mailu, kteří nikdy nepotřebovali dohledat důležitý e-mail podle předmětu.

Hlavní zásada zní: „Přečtu si předmět a přesně vím, proč jsi e-mail poslal."

Při pohledu na předmět zprávy by měl mít člověk okamžitě jasno. Proto se vyplatí již do předmětu shrnout obsah zprávy. A chcete-li, aby váš e-mail vyčníval z řady těch ostatních, existuje jednoduchý recept: napsat hlavní účel e-mailu VELKÝM PÍSMEM (verzálkami).

Ve výsledku by mohl předmět vypadat nějak takto:

• PROSBA: potvrďte účast na podnikovém večírku
  
• UPDATE: splněné práce na webové prezentaci k 1.10. 2008
  
• UPOZORNENI: zítra vyprší termín pro odevzdání docházky
• UKOL: Vypracovat analýzu zákazníku za 3Q 2008
  
• FYI: Česká měna oslabuje vůči dolaru
  

O verzálkách v mailu se tvrdí, že působí, jako kdyby člověk na příjemce křičel. To platí o textu zprávy, nikoli o předmětu.

Zkuste schválně několik kolegů požádat, aby vám poslali e-mail s takto zformátovaným předmětem poslali. Těm ostatním neříkejte nic. Uvidíte, jak budou jejich e-maily ve schránce vyčnívat. Nejvíce však oceníte tato zlepšení, když budete hledat konkrétní e-mail od konkretní osoby - ušetříte mnoho času a otevíraní mnoha e-mailu, předmět vám jasně řekne, co kde najdete.

Napsaný předmět nepomůže „jen" vám – pomůže také příjemci. Stávající spamfiltry na poštovních serverech často zprávu bez předmětu zařadí automaticky mezi „SPAM: No subject".

zdroj: WORKaholic BLOGuje: 6 věcí, na které nezapomínat při psaní e-mailů

Jak se spravně počítá DPH

Pokud máme cenu s DPH a máme vypočítat ceně bez DPH, stačí vydělit celou sumu 1,19 (při 19% sazbě DPH). Tento přístup u malých částek nedělá žádný problém, ale u vyšších částech dojde k několika korunovém rozdílu oproti postupu uvedenému v zákoně. Patrně zaokrouhlování pochází ještě z dob před komputerizaci, kdy se vše dělalo ručně jak za Rakouska-Uherska. Jak je to tedy správně?

Výpočet podle § 37/1 ZDPH - zdola:

Daň = Cena_bez_DPH * koeficient
Koeficient = sazba_DPH /100

Koeficient pro DPH 19% = 0.19
Koeficient pro DPH 9% = 0.09

Výpočet podle § 37/2 ZDPH - shora:

Daň = Cena_s_DPH * koeficient
Koeficient = sazba_DPH / (100 + sazba daně)
Vypočtený koeficient se zaokrouhlí na čtyři desetinná místa!

Koeficient pro DPH 19% = 0.1597
Koeficient pro DPH 9% = 0.0826

Proč v obou případech výpočtu se DPH liší?

Příčinou různých výsledků výpočtů z ceny bez daně a ceny včetně daně je zaokrouhlení koeficientu při výpočtu z ceny včetně daně.

1. Koeficient pro 19 % „vypočtený na kalkulačce“= 19/119 = 0.1596638, daň vyjde 19.000 Kč.
2. Koeficient pro 19 % zaokrouhlený podle zákona = 0.1597, daň vyjde 19.004.30 Kč. (+ 4,3 Kč 1. postupu)

Zdroj:
Kučera, P., Výpočet DPH u vystavených daňových dokladů, ucto2000.cz, [cit. 31.3. 2008, online].

Tvorba použitelných tabulek

Někde jsem četl, že jedna tabulka vydá za tisíc slov. Aby to byla skutečně pravda, musí taková tabulka splňovat několik náležitosti. Čtenář tabulky by neměl být nucen přemýšlet o obsahu a smyslu takové tabulky. Vše by mělo být jasné a přehledné, a to i pokud k tomu nemáme autora ("vykladače snů").

V současnosti je častým problémem IT negramotnost, pro takto hendikepovaného je pak tvorba tabulek "souboj na život a na smrt". Proto jsem se rozhodl sepsat firemní pravidla tvorby tabulek. Ale i zde, jak je tomu u všech podobných pravidlech platí, že nejsou žádným dogmatem a u práce je přesto potřeba neustále přemýšlet.

Pravidla pro tvorbu tabulek:

1. Titulek tabulky označuje jednoznačně smysl tabulky, tak aby byl jasný i pro vašeho nástupce za 10let. Zkuste si zdůvodnit, co vlastně chcete tabulkou říci.
   
2. Tabulka obsahuje čas vytvoření (časové razítko). Často se dělá tabulka v několika verzích a je nepříjemné, když nevíte, která ta verze v papírech před vámi je poslední, nejaktuálnější.
3. U tabulky bude uvedeno jméno autora tabulky, aby se někdo nemohl za měsíc vymlouvat, že to on nedělal nebo o něčem takovém v životě neslyšel. Každý si za svou tabulku odpovídá.
   
4. Tabulky tvoříme pro černobílý tisk, proto je zbytečné hýřit barvami, používejte raději stupně šedé. Sice se může některé dívce líbit modrá barva na fialovém pozadí, ale muži mají poněkud chudší vnímání barev a nepřečtou to.
   
5. V tabulce by neměly být neopodstatněné inverzní buňky (světlý text na tmavém pozadí). Pozadí je bílé a písmo černé. Jedno záhlaví tabulky orientované na šířku (1 x 28cm) stojí stejně toneru (cca 0,8 Kč bez DPH)  jako normovaná strana A4 (5% pokrytí dle normy ISO/IEC 19752).
6. Držíme jednotné zarovnávání. Text zarovnáváme na levý praporek, hlavičku tabulky na střed, čísla s jednotkami na pravý praporek.
7. Čísla a jednotky formátujeme, tak aby tisíce byly odděleny mezerou a desetinné čísla čárkou.
8. Šířka buňky odpovídá obsahu sloupce a ne jejímu nadpisu (hlavičce).
9. Rámečky a stínování musí napomáhat k přehlednosti a ne opaku.
10. Používáme funkce a tabulku tvoříme dynamicky. Žádné přepočítávání na kalkulačce a přepisování, dopustíte se chyby.
11. Používáme maximálně tři fonty. Např.: Verdana (hlavička), Arial (data), Times New (poznámky).
    
12. Je zakázáno použít podtržení. (Přísluší pouze hypertextovým odkazům na webové stránce)
    
13. Je zakázáno používat kapitálky. (Slova velkými písmeny mají špatnou čitelnost a odvádí pozornost)
14. Do tabulky nepíšeme dlouhé texty, pokud chcete delší textovou pasáž spojit s tabulkou, použijte jako základ textový procesor a jednoduchou tabulku tam vložte.
15. Pokud je tabulka z opodstatněných důvodů složitá, opatříme jí přehledným grafem příslušného typu.
16. Pokud uvádíte ceny, musí být patrné v jaké jsou měně a jestli jsou s nebo bez DPH.
17. Pokud posíláme tabulku e-mailem někomu, kdo s ní nebude pracovat, vždy exportujeme do PDF, jen tehdy máte jistotu, že druhá strana uvidí to, co vidíte vy. Pamatujte, že všichni nepoužívají Excel (přípona .xls) a ne všichni mají MS Office 2007 (přípona .xxls).
18. Pokud by se velká tabulka nevešla na jeden list papíru je nezbytné, aby se na další stránce opakovala hlavička, popřípadě i první sloupec, jinak jsou další strany informačně méněcenné.
    
19. Nakonec si tabulku vytiskněte a poproste kolegu, aby vám ji zkontroloval a ujistěte se, že všemu rozumí.

P.S.: Tabulkový procesor nerovná se jen MS Excel, i když Microsoft se snaží seč může, aby tomu tak bylo. Ve firmách se používají i alternativní kancelářské balíky jako OpenOffice, Lotus nebo StarOffice, které obsahují plnohodnotný tabulkový procesor.

Inbox Zero

Metodu Inbox Zero vyvinul Merlin Mann z 43 Folders. Smyslem metody je mít svou složku Doručená pošta (anglicky Inbox), jen čistý "stůl" (workspace) vám umožní se plně soustředit na podstatné záležitosti. Inbox Zero spočívá na čtyřech pravidlech: [Hráček, 2007]

1. I. Naučte se vypínat svého emailového klienta (= emailový program). Většinou stačí jej párkrát denně zapnout (ráno a večer), vyřídit poštu, a zase jej vypnout. Pracovat bez neustálého přísunu emailů je mnohem efektivnější. Lépe se soustředíte a nejste zbytečně rozptylování.

2. II. Nekontrolujte novou poštu, vyřizujte ji. Jakmile si přečtete novou zprávu, máte pět možností:

   1. Smažte. Došla vám zpráva, která se vás netýká nebo která nevyžaduje vaši akci? Pokud neobsahuje opravdu důležitou informaci, kterou budete později potřebovat (např. číslo objednávky), smažte ji. Naučte se mazat emaily, je to jednodušší než si myslíte.
   2. Přepošlete. Týká se zpráva někoho jiného? Znáte někoho, kdo se k vyřízení tohoto emailu hodí více než vy? Přepošlete ji - e-mail tak delegujete.
      
   3. Odpovězte. Ptá se vás někdo na něco, co víte? Zabere odpověď méně než 2-3 minuty? Odpovězte mu. Teď hned. Pokud je odpověď příliš složitá zvolte jako odpověď telefon, vyhnete se příchodu dalších e-mailů s žádosti o dovysvětlení.
      
   4. Odložte. V krajním případě přijde zpráva, se kterou v danou chvíli nemůžete nic udělat. Napište si do diáře (nejlépe obyčejného papírového, osobně nedám dopustit na svůj Moleskine) co je třeba vyřídit a do kdy. Nenechávejte si email ve složce Doručená pošta ani nic podobného.
      
   5. Udělejte. Chce po vás někdo něco, co můžete udělat teď hned? Zabere vyřízení záležitosti méně než 2-3 minuty? Udělejte to.
      

3. III. Snažte se mít složku Doručená pošta (Inbox) vždy prázdnou. Jakmile vyřídíte došlý email, buďto jej smažte nebo přesuňte do složky archív. Více složek nepotřebujete - nezapomínejte, že všechny moderní mailové programy nabízí bohaté možnosti hledání ve zprávách. Přemýšlení nad taxonomií složek je úplně zbytečné a jenom vás bude odvádět od práce.

4. IV. Používejte filtry (neboli "pravidla") na emailový "šum". Mnoho z nás je přihlášeno k různým mailing listům, které docházejí každý den, ale není nutné je nijak vyřizovat. Zde můžete udělat výjimku a založit vedle složky archív další složku, kam budete tento šum směrovat. Newslettery se vám tak nebudou motat do cesty ve složce Doručená pošta.

Chcete-li s Inbox Zero začít teď hned a máte svoji složku Doručená pošta zahlcenou stovkami starých zpráv, Merlin Mann doporučuje založit složku Demilitarizovaná zóna a tam obsah Doručené pošty přehrát. Prohrabat se všemi resty z minulosti bude nějakou dobu trvat. Nechte si to na později, až budete mít čas i trpělivost.

Hodinová přednáška Merlina Manna pro zaměstnance Google z 23.7. 2007:


Zdroj:
Hráček, F., Jak se nezbláznit z e-mailu, visible.cz, [cit. 17.8. 2007, online].

Pravidla práce s e-mailem

E-mailová komunikace je v současnosti společně s telefonem nejdůležitější pracovní komunikační kanál. Aby bylo používání e-mailu co nejvíce efektivní je třeba dbát několika zásad, které můžou předejít mnohým nedorozuměním. E-maily píšeme proto, aby je druhá strana četla, a ne aby hádala, co tím chtěl vlastně autor říci. Asi jako pro všechny pravidla platí, u práce se musí hlavně myslet, pravidla nám jen pomáhají, abychom už nevymysleli dávno vymyšlené.

Zásady a doporučení efektivní komunikace v Cígler Software [Kodera, 2007]

1. Správný čas pro poštu.
   Poštu vyřizujeme ideálně jednou za čas, nikoli průběžně. Ideál je 2x denně. Jedno oddělení jisté velké americké společnosti každý pátek neřeší e-maily vůbec.


2. Správný předmět (subject).
   Předmět e-mailu píšeme stručně a výstižně tak, aby bylo hned zřejmé o co jde. Předmět e-mailu je jeho nejdůležitější část, věnujte mu prosím velkou pozornost. A pokud pošlete e-mail bez předmětu, automaticky odsuzujete svůj e-mail k záhubě.


3. Správný adresát.
   Snažíme se psát vždy a pouze jen těm lidem (skupinám), kterých se to týká.


4. Stručnost a čitelnost.
   Stručné texty lze shrnout do bodů, balast vynechat. Delší texty rozdělujeme do odstavců.


5. „Velké R“ neboli „Odpovědět všem“.
   Vězte že v 99 % případů stačí odpovědět pouze adresátovi.


6. „Kopie“ neboli „CC“.
   Pokud někoho dáte do „Kopie“, dáváte mu tím najevo, že chcete, aby o zprávě věděl, byť zpráva není určena přímo jemu.


7. Kopie předchozích zpráv.
   Kopie předchozích zpráv ponecháváme pouze tehdy, má-li to význam.


8. Zkuste mazat přebytečné konce zpráv a kopie kopií odpovědí na odpovědi.
   Jedním z mála vhodných důvodů, proč zahrnout kopii předchozích e-mailů do nové zprávy, je situace, kdy přizveme do debaty nového, nezasvěceného účastníka.


9. Podpis ano či ne?
   Oficiální podpis je vhodný do oficiálních do e-mailů. Oficiální podpis připojujte k e-mailům pro zákazníky a partnery a při formálních příležitostech. Pokud píšete kolegům, může často stačit i prostý monogram (každý přece ví, kdo to psal, ještě dříve, než e-mail otevře). Z mých posledních deseti firemních mailů tvořily podpisy celých 55 % textu.


10. Potvrzení příjmu a splnění.
    Žádost o schůzku, pomoc nebo zadaný úkol vždy potvrzujeme. Úkol je požadován za splněn, až když se o tom doví zadavatel aniž by musel jeho splění urgovat. Na druhé straně všeho s mírou – případ, kdy příjemce automaticky odpovídá na každý přijatý mail slovíčkem „OK“ s připojeným pětiřádkovým podpisem, je rovněž extrémní.


11. Nastavení důležitosti e-mailů.
    Přidělujeme e-mailům vhodné stupně důležitosti. Možnost nastavení důležitosti e-mailů bývá často opomíjena a přitom dokáže adresátovi okamžitě sdělit, jak rychle se má věnovat vaší zprávě. Zkuste se zamyslet u každého odeslaného e-mailu nad tím, jak moc je důležitý. Urgentní a závažná sdělení si zaslouží přidělit vysokou prioritu. Naopak věci méně důležité, u kterých postačí, že se k nim adresát dostane později, by měly mít prioritu nízkou. Pokud cítíte, že si e-mail zaslouží jinou prioritu než standardní, rozhodně mu ji přidělte. Pomůžete tím adresátovi a samozřejmě i sobě – budete mít větší šanci, že se vám adresát bude věnovat v tom pořadí, jaké potřebujete.

Zdroj:
Kodera, J., Umění efektivní komunikace e-mailem, Jiko Blog, [cit. 12.3. 2007, online]

Pravidla pro tvorbu a způsob prezentace

Zařazení vizuálních pomůcek do mluveného projevu zvažujeme při prezentaci poznatků, dat, grafů ..., které se obtížněji a zdlouhavěji komentují slovy. Chceme-li takto posluchače zaujmout, musí být vizuální zobrazení krátké, výstižné, jednoznačné a názorné. [Buchtová 2006, str. 129-138]

1. Číselné diagramy: vyhýbáme se nepřehlednému nakupení dat. Velikost čísel volíme tak, aby je mohl přečíst posluchač v poslední řadě místnosti. Číslice píšeme silným fontem, je možné i barevné odlišení. Na jednom obrázku použijeme maximálně tři barvy.
2. Textové zobrazení: Informaci podáváme maximálně na šesti řádcích pod sebou a ne více než šesti slovy v každé řádce. Píšeme heslovitě, v bodech, velikost písma volíme úměrně velikosti přednáškové místnosti, píšeme silným fontem.
3. Znázornění číselných vztahů: Pro názornost a srozumitelnost mluveného porovnání - jednoduché nebo sloupcové grafy (porovnání v čase), součtové sloupcové bloky (podíl jednotlivých částí na celkovém množství), křivky a přímky (časový průběh), kruhový diagram (podíl na celku v procentech), atd.

Zásady při přednesu:

1. Před vystoupením se vždy informujeme o způsobu fungování přístroje (PC + data projektor, zpětný projektor).
2. Do řečového vystoupení nezařazujeme příliš mnoho vizuálních pomůcek a informací. Snižujeme tím účinnost a působivost projevu.
3. Použijeme-li vizuální pomůcky, dbáme na neustálý kontakt s posluchači a interakci s nimi, neupřednostňujeme kontakt s pomůckami. Kontakt dáváme najevo svým postojem těla. Během celého vystoupení stojíme rameny směrem k posluchačům.
4. Při zařazení vizuálních pomůcek do přednesu se řídíme těmito pravidly:
   
   • Vyžaduje-li určitý bod na obrazovce (promítacím plátně) delší vysvětlení bez potřeby dívat se na zobrazení, přístroj vypneme. Soustředíme tím pozornost posluchačů na náš výklad. K připraveným vstupům vizuálního zobrazení nemluvíme déle než 10min.
   • Další vizuálně zobrazenou informaci odkrýváme až tehdy potřebujeme-li ji ke svému výkladu.
   • Všechny informace, které jsme napsali na tabuli (flipchart) a nebudeme je již potřebovat, smažeme.
   • Použijeme-li ve svém vystoupení jako ukázku předmět, odkryjeme ho až v momentě, kdy se na něj odvoláváme. Pak ho skryjeme, abychom soustředili pozornost posluchačů na náš projev.
   • Předměty, písemné materiály (např. katalogy) nedáváme v průběhu řečového vystoupení kolovat posluchačům. V průběhu řeči na ne upozorníme a teprve na konci přednášky dáme možnost všem, aby si jej podrobněji prohlédli.
   
   
5. Použijeme-li ke sledování například obrazového diagramu ukazovátka, držíme je v ruce, která je blíže k projekční ploše. Horní částí těla zůstáváme stále otočeni k posluchačům. S ukazovátkem si nehrajeme a pokud jej nepoužíváme, tak jej odložíme.
6. Použijeme-li laserové ukazovátko, zapínáme jej až tehdy, upozorňujeme-li na důležité číselné nebo grafické vyjádření údajů.

Literatura:
Buchtová, B., Rétorika, Grada, Praha 2006, 1. vydání, 212 stran, ISBN 80-247-0868-X.

Náležitosti obchodního sdělení

Co je obchodní sdělení?
Zákon č. 480/2004 říká:
"Obchodním sdělením jsou všechny formy sdělení určeného k přímé či nepřímé podpoře zboží či služeb nebo image podniku"
Nerozlišuje se tedy zda jsou služby placené či zadarmo. Nerozlišuje se ani mezi právnickou a fyzickou osobou a je lhostejné, zda je e-mail odeslán hromadně, či jednotlivci. Typicky se jedná o akční nabídky, reklamní sdělení, nabídky slev, ceníky, …
Za obchodní sdělení není považováno telefonní číslo, e-mailová adresa, fyzická adresa, ani adresa webových stránek.
Za nevyžádaný e-mail tedy nelze považovat e-mail informující o změně adresy, telefonního čísla, apod. Takovéto e-maily tedy lze rozesílat bez předchozího souhlasu příjemce.

Může být souhlas se zasíláním obchodních sdělení součástí například registrace uživatele e-shopu?
Souhlas se zasíláním obchodních sdělení nesmí být jako součást například registrace do internetového obchodu, součást objednávky, apod. Příslušné prohlášení musí být uvedeno samostatně.

Obchodní sdělení musí mít některé náležitosti:

• Zřetelné označení, že se jedná o obchodní sdělení
• Jasnou totožnost odesílatele
• Platnou adresu na kterou adresát může napsat, že si nepřeje aby mu nadále byly podobné informace odesílatelem posílány
• V případě, že E-mail obsahuje obchodní sdělení jen v určité části, tak tato část musí být zřetelně označena

Zdroj: Prostřední, P., Jak poslat E-mail a ne SPAM, BusinessWeek.cz [cit. 16. 5. 2008, online]