Základní rozdíly v nakupování mužů a žen

Následuje shrnutí a porovnání základních rozdílů mezi muži a ženami, co se nakupování týče:

• Muži se zajímají především o detail výrobku a jeho technické vlastnosti či parametry. Naopak ženy zkoumají výrobek více do šíře. Zajímá je jeho použití, využití a zkušenosti s ním.
• Muže zajímá především hodnocení výrobků a možnost jejich porovnání. Ženy zase ocení detailní obrázky, nejlépe v reálné situaci, komentáře uživatelů a hodnocení odborníků.
• Muže více dbají na vlastnosti produktu (funkcionalitu) a značku. Ženy sázejí na emoce a vlastní pocity a dojmy.
• Muži myslí při nákupu především na sebe. Ženy jsou zaměřeny na své okolí. Vybírají a nakupují pro celou rodinu.

Závěr:

• Mužům poskytněte co nejpodrobnější a nejpřesnější parametry výrobku, jejich hodnocení, možnost srovnání a co nejpřímější cestu k dokončení nákupu. Muži hodně dbají na značku a její renomé.
• Ženy naopak potřebují vidět výrobek v širším kontextu. zajímá je především jeho reálné užití, zkušenosti jiných uživatelů, co nejbohatší rozšiřující a doplňující informace a komentáře uživatelů. Ženy kladou důraz na záruky.

Zdroj:
Michael, Jak nakupují muži a ženy na internetu?, SEO Expert.cz, [cit. 12. 9. 2008, online].

Nakupující na internetu

Podle tiskové zprávy Nenechte se napálit zveřejněné v technologickém magazínu eMag, který propaguje web www.NenechteSeNapalit.cz:

• Pouze 28% Čechů někdy nakupovalo na internetu, více než 70% české populace má z online nakupování stále obavy.
• Přibližně 51% české populace, tedy cca 4,4 milionu Čechů, ve věku 16 let a více již někdy použilo internet.
• Připojení k internetu má 32% domácností, což je 1,36 milionů domácností. 
• Ve Velké Británii nakoupilo v loňském roce přes internet 57% uživatelů internetu,
• v Německu 62% 
• a v Belgii 51% populace.
  

Mezi nejčastěji zmiňované bariéry nákupu patří:

• nemožnost prohlédnout si zboží
• uživatelé nevědí, jak nakupování na internetu funguje
• mají strach z případné reklamace
• obávají se problémů při doručování zboží
  

Smozřejmě samotný web Nenechte se napálit není žádnou bohulibou aktivitou propagátorů nakupování  internetu, takovým už odzvonilo před několika lety. Smyslem webu je podporovat srovnávač cen Heureka a pokud se podíváte na provozovatele eMag.cz, Heureky a Nenechte se napálit uvidíte MITON CZ, s.r.o. Sám jsem zvědavý jak s portálem budou pracovat, protože zatim se na něm nacházi jen to co, se dá najít na internetu jinde.

Zdroj:

Tisková zprává: Nenechte se napálit, eMag.cz, technologocký magazín, [cit. 17.9.2008, online], ISSN 1802-4238.

Školení PPC reklamy ve vyhledávačích u H1.cz

Po předchozí dobré zkušenosti se školením u H1.cz jsem se rozhodla zůčastnit na dalším, zaměřeném na PPC reklamní systémy, především v České repuplice nejvyužívanější Google AdWords, Sklik a Etarget.

Lektorem školení byl Marek Prokop, jeden z největších odborníků na PPC reklamní systémy v ČR, který složil náročné zkoušky Googlu a je oprávněn používat logo AdWords Qualified Professional. Program školení zahrnoval tyto body:

• Fakta o reklamních systémech ve vyhledávačích

• Hlavní PPC systémy, základní vlastnosti, výhody a nevýhody

• Správa kampaně

• Výpočet návratnosti, pozice a ceny za klik

• Návrh a optimalizace kampaní

• Strukturování kampaní, výběr klíčových slov a psaní inzerátu

• Měření výsledků

Moje hodnocení:

Školení rozhodně doporučuji všem, kteří s PPC kampaněmi začínají, nebo mají drobné zkušenosti. Bylo vidět, že Marek Prokop je ve svém oboru velký odborník, avšak oproti školení internetového marketingu, mi přišel jeho výklad hodně teoretický, ocenila bych více praktických ukázek. Na druhou stranu školení poskytlo řadu tipů pro tvorbu inzerátu a výběr klíčových slov. Byly také doporučeny praktické nástroje usnadňující práci s PPC systémy.

Jak investuje Vivantis

Vybrané pasáže z článku v Marketingových novinách Investice do tuzemských e-shopů dosahují milionů korun, v článku odpovídá Martin Rozhoň z Vivantis, a.s.:

Náš systém vyvíjíme kontinuálně sedm let a pracují na něm každý den čtyři programátoři, analytik, marketingový manažer a externí grafici. Měsíčně tak dáme do vývoje systému zhruba 300 000 korun.

Za serverhosting platíme 150 000 měsíčně. Hodinový výpadek serverů ve špičce nás pak může stát až 500 objednávek, což je ztráta zhruba 300 000 korun zisku za jednu hodinu výpadku. Pokud toto nemá prodejce kvalitně ošetřeno ve smlouvě, může mu to zlámat vaz.

Do PPC měsíčně investujeme sta tisíce. Maximální cenu jsme měli nastavenou až na 33 Kč, ve skutečnosti jsme však za kliknutí zaplatili nejvíce 17 Kč. S kampaněmi je třeba neustále pracovat, aby se nevymkly z rukou.

Článek obsahuje i jeden trefný závěr: "Dosáhnout v dnešní době dobrých SEO výsledků je mnohem obtížnější než dříve. Efektivita internetové reklamy se za poslední roky zásadně snížila a náklady na prosazení nových e-shopů tak jsou stále vyšší. V případě, že provozovatel e-shopu nepočítá s investicemi, jeho růst bude velmi pomalý."

Zdroj:
Investice do tuzemských e-shopů dosahují milionů korun, Marketingové noviny, [cit. 17.9. 2008, online], ISSN 1213-9211.

Pravidla pro tvorbu a způsob prezentace

Zařazení vizuálních pomůcek do mluveného projevu zvažujeme při prezentaci poznatků, dat, grafů ..., které se obtížněji a zdlouhavěji komentují slovy. Chceme-li takto posluchače zaujmout, musí být vizuální zobrazení krátké, výstižné, jednoznačné a názorné. [Buchtová 2006, str. 129-138]

1. Číselné diagramy: vyhýbáme se nepřehlednému nakupení dat. Velikost čísel volíme tak, aby je mohl přečíst posluchač v poslední řadě místnosti. Číslice píšeme silným fontem, je možné i barevné odlišení. Na jednom obrázku použijeme maximálně tři barvy.
2. Textové zobrazení: Informaci podáváme maximálně na šesti řádcích pod sebou a ne více než šesti slovy v každé řádce. Píšeme heslovitě, v bodech, velikost písma volíme úměrně velikosti přednáškové místnosti, píšeme silným fontem.
3. Znázornění číselných vztahů: Pro názornost a srozumitelnost mluveného porovnání - jednoduché nebo sloupcové grafy (porovnání v čase), součtové sloupcové bloky (podíl jednotlivých částí na celkovém množství), křivky a přímky (časový průběh), kruhový diagram (podíl na celku v procentech), atd.

Zásady při přednesu:

1. Před vystoupením se vždy informujeme o způsobu fungování přístroje (PC + data projektor, zpětný projektor).
2. Do řečového vystoupení nezařazujeme příliš mnoho vizuálních pomůcek a informací. Snižujeme tím účinnost a působivost projevu.
3. Použijeme-li vizuální pomůcky, dbáme na neustálý kontakt s posluchači a interakci s nimi, neupřednostňujeme kontakt s pomůckami. Kontakt dáváme najevo svým postojem těla. Během celého vystoupení stojíme rameny směrem k posluchačům.
4. Při zařazení vizuálních pomůcek do přednesu se řídíme těmito pravidly:
   
   • Vyžaduje-li určitý bod na obrazovce (promítacím plátně) delší vysvětlení bez potřeby dívat se na zobrazení, přístroj vypneme. Soustředíme tím pozornost posluchačů na náš výklad. K připraveným vstupům vizuálního zobrazení nemluvíme déle než 10min.
   • Další vizuálně zobrazenou informaci odkrýváme až tehdy potřebujeme-li ji ke svému výkladu.
   • Všechny informace, které jsme napsali na tabuli (flipchart) a nebudeme je již potřebovat, smažeme.
   • Použijeme-li ve svém vystoupení jako ukázku předmět, odkryjeme ho až v momentě, kdy se na něj odvoláváme. Pak ho skryjeme, abychom soustředili pozornost posluchačů na náš projev.
   • Předměty, písemné materiály (např. katalogy) nedáváme v průběhu řečového vystoupení kolovat posluchačům. V průběhu řeči na ne upozorníme a teprve na konci přednášky dáme možnost všem, aby si jej podrobněji prohlédli.
   
   
5. Použijeme-li ke sledování například obrazového diagramu ukazovátka, držíme je v ruce, která je blíže k projekční ploše. Horní částí těla zůstáváme stále otočeni k posluchačům. S ukazovátkem si nehrajeme a pokud jej nepoužíváme, tak jej odložíme.
6. Použijeme-li laserové ukazovátko, zapínáme jej až tehdy, upozorňujeme-li na důležité číselné nebo grafické vyjádření údajů.

Literatura:
Buchtová, B., Rétorika, Grada, Praha 2006, 1. vydání, 212 stran, ISBN 80-247-0868-X.

Myšlenkové mapy

Pokud chcete provádět klasický brainstorming nebo řešíte jakýkoliv problém či úkol, a to ať už sami nebo ve skupině, neobejdete se bez zápisu. Osvědčenou metodologií k tomu určenou je myšlenková mapa (mentální mapa, mind map). Aniž si to uvědomujeme známe myšlenkové mapy všichni. Jak říká GTD guru David Allen, může za to naše učitelka ve čtvrté třídě. Určitě si pamatujete, jak jste před psaní své první slohové práce museli vytvořit osnovu (outline), vaši první myšlenkovou mapu.

S myšlenkovými mapami přišel britský vědec Tony Buzan, odborník na fungování mozku, když chtěl pojmenovat proces brainstormingu v grafickém formátu.

Myšlenková mapa podle Davida Allena [Allen 2008, str. 76-78]

Kdybych se například rozhodl, že potřebuji přestěhovat kancelář, přemýšlel bych, co udělám s počítači, se změnou vizitek, se všemi připojeními, dále o novém nábytku, přesunutí telefonů, uklízení, balení atd. Kdybych tyto myšlenky zachytil graficky, mohlo by to vypadat třeba takto:



Tento typ myšlenkové mapy (v originální knize kreslen rukou na papír) lze snadno zvládnout i lepícími lístečky post-it, které nalepíte na nástěnnou tabuli. Nápady můžete také vložit do textového procesoru nebo kreslícího programu v počítači, nejlepší je však ruka a papír nebo specializovaný program jako je třeba FreeMind (viz. moje zpracování výše).

A ještě pár typů jak si brainstorming usnadnit:

1. Nesuďte, nezpochybňujte, nehodnoťte a nekritizujte
2. Snažte se o kvantitu, nikoli o kvalitu
3. Analýzu a uspořádání dělejte úplně naposled.

Jak sestavit osnovu mluveného projevu podle doc. Buchtové [Buchtová 2006, str. 127-129]

Máme-li zvolené téma, námět mluveného projevu a víme, komu budeme přednášet, začneme systematickou stavbou hlavní části řeči, úvod a závěr promýšlíme později. Pro projektování jádra projevu nám pro invenci myšlenek může pomoci myšlenková mapa.

1. krok
Necháme volně plynout myšlenky, které nás ke zvolenému tématu napadají. Nezabýváme se jejich formou a pořadím a napíšeme si je kolem tématu.

2. krok
Hledáme souvislosti mezi myšlenkami a příbuzné myšlenky si spojíme čarami. Tvoříme shluky myšlenek - opěrné body.

3. krok
Jednotlivé opěrné body si označíme v pořadí, jak budou následovat za sebou, římskými číslicemi.

Pokud máme zpracovánu kompozici projevu zvážíme využití vizuálních pomůcek (diagramy, grafy, tabulky, atd.)

Příklad
Na úkázku se můžete podívat na moji myšlenkovou mapu na téma PR (Public Relation), byla vytvořena open source programem na tvorbu myšlenkových map FreeMind.



Literatura:
Buchtová, B., Rétorika, Grada, Praha 2006, 1. vydání, 212 stran, ISBN 80-247-0868-X.
Allan, D., Mít vše hotovo: Jak zvládnout práci i život a cítit se při tom dobře, Jan Melvil Publishing, Brno 2008, 1. vydání, 256 stran, ISBN 978-80-903912-8-4.

Sdílení prezentací

Firemní prezentace je pro většinu společnosti stěžejní záležitostí při navazování kontaktu s obchodními partnery. Častý problém však je v jakém formátu a často jakým způsobem prezentaci zaslat, aniž by samotná prezentace utrpěla a druhá strana viděla zcela odlišnou podobu nebo v horším případě soubor ani nespustila. Nemalé vrásky způsobí často i velikost souboru, s kterým si dokáže poradit jen málokterá e-mailová schránka.

Řešením je webová aplikace SlideShare.

Jednotlivci i firmy mohou na SlideShare nahrávat své prezentace a sdílet tak své nápady a myšlenky. Prezentace lze vyhledávat podle témat, využívat možností tagování, ukládat si je k sobě na disk nebo je pomocí embed kódu vložit do vlastních stránek.

Možnosti SlideShare ukazuje asi nejlépe vítězná prezentace roku 2008 s názvem Žízeň:

Zdroj:
Doktor, A., 3 nejlepší prezentace roku 2008 na SlideShare, eMag.cz, [cit. 9.9, 2008 08:30, online], ISSN 1802-4238.

Vizitky

Vizitkám se dříve říkalo navštívenky, protože návštěva vždy po příchodu předala vizitku služebné nebo komorníkovi, načež byla uvedena do salonu, kde vyčkávala příchodu hostitele. Vizitku předáváme často: recipročně, pokud někdo dá vizitku nám, dále jestliže hodláme s naším protějškem v budoucnu udržovat kontakt, a vždy, máme-li nesrozumitelné nebo obtížně zapamatovatelné jméno.

Vizitky vkládáme do všech darů, ale i kytic, které předáváme při hromadných příležitostech, aby oslavenec věděl, komu a za co poděkovat. Při těchto příležitostech na vizitku napíšeme krátký vzkaz, poděkování za pozvání, na vizitku ke kytici herci při divadelní premiéře připojíme pochvalu za skvělý výkon. Dříve se užívala řada zkratek, které byly určeny právě pro komunikaci prostřednictvím vizitek, např.:

• P.R. (pour remercier) poděkování
• P.C. (pour condoler) vyjádření soustrasti
• P.P.F. (pour pendre fonte) na rozloučenou

Tak jak se společenský styk stává stále běžnějším pro nejširší vrstvy, vytrácí se i vše, co vyžadovalo speciální znalosti, třeba francouzštinu. Ze všech těchto zkratek se dodnes běžně používá už jen jediná: P.F. (pour feliciter) přání štěstí.

Předávání a přebírání vizitek je třeba v Japonsku velký obřad: vizitka se podává i přebírá oběma rukama, oba se navzájem ukloní, text na vizitce je třeba přečíst (nelekejte se, na rubu bývá anglicky) a vizitku uložit do náprsní tašky, ne ledabyle do nějaké kapsy. Naše kultura není tak obřadná, ale příslušnou úctu si vizitka zaslouží. Je totiž zhmotnělou identitou člověka - najdeme na ní jméno, adresu, spojení. Grafické ztvárnění vizitky nám hodně napoví o jejím majiteli: okázalé, zlaté s raženým tiskem, atypického formátu nebo vizitky hýřící barvami a obrázky svědčí o křečovité snaze zaujmout aspoň vizitkou, jednoduché prozrazují dobrý vkus a sebevědomí plynoucí z jistoty, že už jméno samo nebo firma budí respekt. Vizitky si prohlédneme, přečteme a můžeme prohodit něco, co prokáže, že jsme se s ní opravdu seznámili, třeba si všimneme adresy, titulu, grafické úpravy. Kritické poznámky si necháme pro sebe, pochvalné naopak vyslovíme nahlas. Pak vizitku opatrně uložíme tak, abychom ve svém protějšku nevzbudili dojem, že ji odhodíme do prvního koše.

Vizitky bychom měli mít vždy po ruce, úporné hledání ve všech kapsách, které muž v obleku má, vzbuzuje rozpaky. Před odchodem z domu na společenskou akci se vždy přesvědčíme, zda máme sebou dostatečný počet vizitek. Mějme ve všech oblecích jednu kapsu vyhrazenu pro vizitky, abychom si zvykli jedním hmatem vizitku vytáhnout a předat. Neesteticky působí vizitky ušmudlané, zpřehýbané, s ohnutými rohy. U žen samozřejmě strpíme několika minutové přehrabování se v kabelce bez poznámek, zato žena by mela mít vizitky v pouzdře - vizitkovníku, aby je ochránila před stopami rtěnky a řasenky. [Špaček 2006, str. 22-23]

Zdroj:
Špaček, L., Velká kniha ETIKETY, Mladá fronta, Praha 2006, 1. vydání, 232 stran + 24 stran barevné přílohy, ISBN 80-204-1333-2.

Aby vizitka neskončila v koši

Vyzkoušejte si jestli vaše vizitka projde košovým testem:

1. Má vaše vizitka rozměr 9x5 cm? Cokoliv většího se vám nevejde do vizitkáře a cokoliv menšího se vám ztratí mezi ostatními vizitkami.
   

2. Na jakém papíře je vaše vizitka? Profesionální kvalita zaručí odolnost vizitky, levná vizitka se pomačká a skončí v koši.

3. Jak odolný je potisk? Kápněte si trochu vody na vizitku, pokud se rozmaže, tak skončí v koši.

4. Kolik máte na vizitce barev? Příliš mnoho barev může ztížit čitelnost kontaktních informací. Nikoho dnes nezaujme černý tisk na bílý papír nebo více než tři barvy, jedinou výjimkou jsou fotografie.

5. Jakou nese vaše vizitka informaci pro druhou stranu? Vizitka by měla lidem jasně říci co děláte a dát srozumitelné dodateční informace. Pokud je vizitka zmaten, tak ji nikdo nebude analyzovat a skončí v koši.

6. Odpovídá vizitka vaší image (corporate identity)? Vizitka by měla být ve stejném stylu jako vaše firemní image. Pokud se vizitka vymyká těmto zvyklostem, může si vás adresát s někým splést nebo vás při vyhledávání nepřiřadí k té správné společnosti.

7. Jaká je velikost písma? Je vaše vizitka přeplácaná textem? Bílá místa na vizitce zjednodušují její vnímání. Pokud máte hodně co říci, umístěte tyto informace na zadní stranu vizitky. Je písmo příliš malé, že jej nemůžete přečíst? Vzpomenu si vždy na svou matku, která v takovém případě vytahuje z kabelky malou lupu. Když nemáte lupu, tak nevíte, co na vizitce je. Do koše.

8. A co kontaktní informace? Vaši zákazníci nebo vaši potencionální zákazníci by měli mít na výběr s možností jak vás kontaktovat vzhledem k jejich preferencím. Vaše vizitka by měla obsahovat: telefon, fax, email a internetové stránky.
   

Máte jen jeden pokus na skvěly první dojem, ujistěte se, že jste pro svou vizitku udělali vše, co je ve vašich možnostech. Vizitka je vaším představením zákazníkovi, za nízkou cenu tak získáte velice hodnotný prostředek pro váš obchod.

Zdroj:
Zahorsky, D., Does Your Business Card Pass the Trash Test?, About.com, [citace 5.9.2008, online].

Jak na vizitky

Vizitka (anglicky business card) slouží k rychlému předání informací a kontaktu na vás nebo společnost, kterou zastupujete, při osobním jednání. Adresátem vaší vizitky může být potencionální zákazník, zaměstnanec nebo obchodní partner. Ukázkou profesionality je rovněž mít vizitku neustále po ruce a jejím předáním se tak při seznámení prezentovat ostatním. Při různých jednání a konferencích můžete během jednoho dne získat mnoho vizitek, potom záleží na tom, aby ta vaše mezi ostatními nezanikla nebo nedošlo k mylnému výkladu informacích, které nese. Dokonce i jednoduchá vizitka může zaujmout díky šikovným drobnostem.

Co na vizitku
Před tím, než se rozhodnete pro návrh vizitky, je dobré si ujasnit, co by měla vaše vizitka obsahovat:

• jméno společnosti - většinou je spojeno s logem nebo součástí loga na obchodních vizitkách.
  
• logo - určuje identitu a jeho vizuální podoba zdůrazňuje příslušnost majitele vizitky, mělo by odpovídat firemní identitě.
  
• slogan - se stává velice důležitým pokud název firmy nebo jméno není jasně spojeno s obecně známým pojmem.
  
• vaše jméno - ne každá vizitka musí obsahovat jméno, ale když je uvedeno, tak je to nejvýznamnější údaj na vizitce. Vizitka se tak stává osobnější.
  
• fyzická adresa - je to standardní údaj na vizitce, jehož důležitost je v době elektronického kontaktu snížena. Velkou roli hraje v případě mezinárodních kontaktu uvedení země v mezinárodním formátu, aby bylo jasné odkud majitel vizitky pochází.
  
• pracovní pozice
• číslo telefonu - vyberte číslo, které preferujete a nezapomeňte uvést mezinárodní předvolbu.
  
• číslo faxu - význam faxu klesá, ale stále jsou oblasti, ve kterých je hlavním komunikačním nástrojem.
  
• e-mailovou adresu - dnes jeden s nejdůležitějších kontaktů na vizitce, mělo by být jasné, zda se jedná o soukromou schránku nebo obecný firemní e-mail, který zpravuje více lidí.
  
• adresu na internetové stránky - nebo-li kontakt na další kontakty. Zájemce zadá internetové stránky, aby se dověděl více, a proto by měly být stránky tomu uzpůsobeny.
  
• Skype, ICQ nebo jiný nestandardní kontakt, jako je adresa na linkedin.com nebo facebook.com - hodí se hlavně v IT obchodě
• seznam služeb - velice užitečné, pokud chcete jednoduše představit hlavní předměty činnosti.
  

Mít hodně údajů na malé vizitce je příliš zahlcující, proto vyberte pouze ty údaje, které jsou skutečně podstatné vzhledem k omezenému prostoru na vizitce. Zohledněte, kdo bude nejčastěji adresátem vaší vizitky a jak vás bude nejčastěji kontaktovat.

Vyberte si velikost, tvar a papír
Standardní vizitka má rozměr 90x50 mm (3,5" x 2"). To je nejlepší volba, protože rozměr odpovídá formátu většiny vizitkářů a shoduje se tak s ostatními vizitkami. Poslední výhodou je i cena, která bude při tomto rozměru nejnižší. Zaujmout může i oválná nebo čtvercová vizitka, ale zde je třeba myslet, aby tvar vizitky nepřevážil nad její funkčností. Zajímavým kompromisem může být použití standardního formátu vizitky se zaoblenými nebo zkosenými růžky. Na závěr se musíte rozhodnout, jestli bude vizitka jednostranná nebo dvoustranná.

Návrh grafické úpravy
Při návrhu si můžete sami rozvrhnout prostor na vizitce. Logo může být na jedné straně a kontakty na straně druhé. Druhá strana může být využita i pro chytlavý marketingový slogan nebo zajímavý citát.

S připraveným návrhem už můžete kontaktovat tiskárnu a požádat si o kalkulaci.

Pro inspiraci se podívejte na:

• Google obrázky
• Flickr
• Andreoni
  

Zdroj:
Miller, E., How to Design a Graphic Design Business Card, About.com, [citace 5.9.2008, online]